Primas český, pražský arcibiskup Dominik Duka byl v minulém týdnu v
Římě společně s dalšími jednadvaceti kolegy z celého světa jmenován
kardinálem. Sláva je to nejen pro katolickou veřejnost, ale pro celý
český národ. Katolická církev je jednou z největších firem na světě.
Téměř v každém městě má svoji pobočku, a když ne firemní prodejnu,
alespoň partnerské místo najdete téměř všude. Napsat větu, že se jedná
o největší firmu na světě, mi brání pouze rozmach firmy Apple, která v
posledních dnech zaznamenává větší přírůstek mobilů, než kolik se rodí
na světě dětí. Ovšem troufnu si říci, že firma Vatikán s.r.o. tu bude
dlouho poté, co si na Apple nikdo ani nevzpomene. Apoštol Pavel
vytvořil sociální síť daleko před internetem a před Facebookem a
funguje to už na 2000 let. Kam se hrabe Mark Zuckerberger. Jmenování
Duky kardinálem zvýšilo naši úlohu v této firmě, Duka se jmenováním
dostal do výkonného představenstva firmy. V době, která se vyznačuje
poklesem morálních pravidel, by jistě lidem prospělo více se zajímat o
náboženské zásady. Jeden ze vzkazů současného papeže Benedikta XVI.
nevěřícím zněl: "Chovejte se tak, jakoby Bůh byl." To není podomní
prodej nádobí, to je nabídka, nad kterou bychom se mohli zamyslet.
Vedle kladných reakcí vyvolalo jmenování Duky kardinálem i nesouhlasné
reakce. Hlavním důvodem je zvláštní vývoj osobních vztahů s
prezidentem Václavem Klausem. Jde o majetek. Církvím, a především
katolické církvi, by se měly navrátit pozemky a nemovitosti. Právě tím
si lze vysvětlit vstřícné chování Duky a Klause. Dukovi se nelze
divit, jedná se o miliardy. A Klaus vypočítavě zneužívá své moci, jak
je mu vlastní, a snaží se Duku využít ve svém "boji" proti Evropské
unii.
Český stát se řídí svými zákony. A církev? Pro tu by mělo mít největší
váhu to, co se píše v Bibli. Ve Starém zákoně v knize Deuteronomium v
18. kapitole se o kněžích píše: >Nebudou mít dědictví mezi svými
bratry - sám Hospodin je jejich dědictvím, jak jim pověděl.< Na jiném
místě radí Ježíš lidem, kteří ho chtějí následovat, aby se vzdali
svého majetku. Kdo jiný než církev by měl jít příkladem? Jak ale
spravovat kostely? Z čeho platit faráře? Myslím, že kostely patří k
našemu společnému dědictví, správu kostelů bych svěřil památkovým
ústavům, církev by je měla v dlouhodobém užívání ve zvláštním režimu.
Ostatní finanční záležitosti včetně platu farářů by částečně hradili
věřící. Uvítal bych možnost, abychom o rozdělení části daní mohli sami
rozhodovat. Někdo by přispěl na sport, někdo na kulturu a někdo na
církev. Každému, co jeho jest. Doba, kdy značná část území českých
zemí patřila katolické církvi, nepatří v našich dějinách k
nejdemokratičtějším, vracet se k těmto pořádkům, byť jenom rozdělením
majetku, by jistě neprospělo nikomu, ani církvi. Zároveň bychom se
jako národ měli hlásit k našemu národnímu dědictví a o kostely
pečovat. Případ kostela v Liberci, který se proměnil v prodejnu
alkoholických nápojů, je do nebe volající a je ostudou nás všech. Nic
na tom nemění, že je tato stavba odsvěcena. Věřím, že se bude nový
kardinál Dominik Duka především starat o duchovní záležitosti občanů
České republiky, v tomto ohledu má nepřeberné možnosti, kde začít. Je
autoritou, která si jistě červený kardinálský plášť zaslouží.